Vyjmenovaná slova

Korunovační klenoty nebo vyjmenovaná slova?

Co si myslíte, že má pro naše přežití větší význam, hodnotu a skutečný smysl?

Pokud si myslíte, že interaktivní internetové stránky, díky kterým se budou moci děti i dospělí učit nebo si zopakovat a procvičit vyjmenovaná slova je prima nápad, můžete přispět k jeho realizaci. I Vy můžete pomoci učinit z učení zábavu a školu hrou.

1)     Máte ve svém okolí profesionála, který vytváří internetové stránky, mobilní aplikace nebo počítačové hry? Dejte mu o nás vědět.

2)     Víte o někom, kdo může být mecenášem nebo sponzorem neziskového projektu? Zavolejte mu ještě dnes.

3)     Neznáte nikoho kdo může pomoci vytvořit tyto stránky atraktivnější, v tom případě předem díky za každý další Like.

Nemůžete říci, že se Vás to netýká. Jestliže jste na těchto stránkách a čtete tento text, vyjmenovaná slova jsou každodenní nedílnou součástí Vašeho života. A nejen Vašeho, ale také Vašich dětí, rodičů, partnerů, přátel, známých, kamarádů a všech ostatních neznámých, kteří používají český jazyk.

Pokud Vám to došlo, pravděpodobně nebudete váhat se sdílením tohoto příspěvku.
Pro Váš život i život Vašeho okolí to může mít i velmi zásadní vliv.

Proč?
Protože „Mít hovno“ a „Mýt hovno“ je zkrátka rozdíl.

A pokud Vám to stále nedošlo, doporučujeme zopakovat si vyjmenovaná slova po M.


Projekt vyjmenovanaslova.cz vytvořila společnost artefact.cz jako další opodstatněný, života schopný, kreativní koncept hodný realizace.

 


Vyjmenovaná slova

Jako vyjmenovaná slova (zastarale vyňatá slova nebo vybraná slova) jsou označovány skupiny českých nebo slovenských slov domácího původu, v jejichž kořenech se po obojetné souhlásce píše y (ý). Ypsilon se užívá v kořenech tvarů vyjmenovaných slov a ve slovech, která obsahují tentýž kořen. To znamená, že jsou od nich odvozená nebo s nimi příbuzná.[1]. Kromě kořenů je ve vyjmenovaných slovech obsažena i předpona vy-/vý-. Vlastní jména se mohou od obecných pravidel odchylovat (např. Syrovátka i Sirovátka).[2]


Sleduj prima.tv live online

Obojetné souhlásky

Obojetnými souhláskami v češtině jsou: B, F, L, M, P, S, V, Z. Na zapamatování obojetných souhlásek se užívá mnemotechnická pomůcka BeFeLeMe Pes Se VeZe.[3]

Hláska f se v domácích českých slovech vyskytuje zcela výjimečně, převážně v citoslovcích a jen v několika málo dalších slovech (doufat, foukat, zoufat aj.), tedy na ni nelze uplatnit kritérium dělení českých hlásek na měkké, tvrdé a obojetné. Tradičně je jmenována mezi obojetnými souhláskami. V domácích slovech se v kořenech slov po f ypsilon nepíše. Slova fyzika, refýž, zefýr apod. nejsou slova (původem) domácí.[4]


Historie a vývoj

Původně se hlásky i a y lišily výslovností, v současné době se tento rozdíl zachoval již jen v některých nářečích. Proto jsou vyjmenovaná slova odedávna součástí Pravidel českého pravopisu, uváděna byla ve vydáních z let 1902, 1913, 1941, 1957, 1993. Jako nejstarší zdroj jsou uváděna Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví z roku 1902, jejichž autorem byl Jan Gebauer, kde však slova nebyla zvlášť vyňatá, ale jen uvedená v běžném abecedně řazeném slovníku.[2]

Pravidla z roku 1913 již obsahovala stručný výčet: „Kromě toho jest nutno některá slova, v nichž se píše y(ý), prostě si pamatovati. Jsou to tato: obyčej, babyka, Bydžov, bystrý (bystřina, Bystřice), kobyla; kopyto, pykati, pysk, zpytovati, pytel, třpytiti se; hmyz, mys, mysl (mysliti, myšlenka, myslivec, smysl, Nezamysl, Litomyšle), myš; vydra, povyk, zvyk (obvyklý), vyza, vyžle; usychati (vysychati atd.), syčeti (sykot), syn, syrob, sysel, sytý (sytiti); polykati, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň; jazyk (jazýček), brzy, nazývati.“[2]

Seznam vyjmenovaných slov uváděný ve školních učebnicích se časem vyvíjí. Zastaralá slova jsou nahrazována živějšími slovy s týmž kořenem, jsou doplňována chybějící slova, jsou přidávána příbuzná slova, jejichž příbuznost novějším generacím není zřejmá atd. Rozdíly mohou být i mezi různými učebnicemi z téže doby. Seznamy vyjmenovaných slov bývají zpravidla doplňovány i příklady příbuzných slov, zaměnitelných nepříbuzných slov, nevyjmenovaných slov, v nichž často lidé dělají chyby atd.